Nacházíte se zde: Úvod » Můj chov

Jak to všechno začalo

První informace

O existenci achatin jsem se dozvěděla zhruba ve dvanácti letech, ale více jsem se o ně nezajímala. Teprve později, s nástupem na střední školu jsem si začala vyhledávat více informací o těchto tvorečcích a konečně v září roku 2014 jsem se rozhodla, že do toho půjdu a pořídím si první uliťáčky.

První nákup

Znalostí jsem moc neměla, zkušenosti žádné, vyhledala jsem si tedy na internetu inzerát na nespecifikovaný druh šnečků. To jsem ani nevěděla, že nějaké druhy existují. Domluvila jsem se s paní na předání třech asi měsíc starých prcků. A byli doma.

Určení druhu

Zjistila jsem, že existuje více druhů a že každý má specifické podmínky pro život. Začala jsem tedy pátrat na internetu a byla jsem žhavá po všech informacích. Po proseděných hodinách u počítače jsem konečně zjistila, že mám doma tři malé lissachatiny immaculaty.

Členové rodiny

Jako správná majitelka jsem "kluky" i pojmenovala: Emilek, Fobius a Achnaton Ptolemaios I.. Nyní už byli součástí naší rodiny.

Kluci rostli jako z vody a brzy, zhruba v půl roce, jsem se dočkala první snůšky. A pak dalších a dalších a dalších..

Moje první líhnutí

Jako velmi zvědavý začínající chovatelka jsem si prní snůšku nechala vylíhnout. Po umístění vajíček do "líhně" jsem je chodila snad každou hodinu kontrolovat, jestli už se náhodou nechystají na svět. Když se konečně vyklubali malí šnečci, byla jsem štěstím bez sebe. Bylo jich tenkrát asi 90, z toho nevylíhlá zůstala asi 4 vajíčka.

Pozorovat čerstvě vylíhlá miminka a jejich následný růst byla pro mě ta nejcennější zkušenost. Člověk se v této fázi chovatelství načí hodně nových věcí.

Štěstí v neštěstí

Tehdy jsem měla doslova štěstí v neštěstí, jelikož jsem neměla ani tušení o tom, že by se měla provádět nějaká selekce.

Šnečci už měli asi měsíc a já jsem je začala postupně nabízet novým majitelům. Nejprve jsem rozdávala ty největší, s tím, že těch pět menších dorostou. Ti však už nedorostli. Zahynuli dřív, než jsem je stihla poslat dál.

Byla to pro mě velká záhada, a tak jsem začala pátrat, proč se to stalo. A dozvěděla jsem se o selekci.

Záhadné přežití

Jednoho dne jsem čistila binec ve šnekáriu a u okurky byla dvě maličká stvoření. Do dnes netuším, kde se tam vlastně vzali. Neměla jsem to srdce je zlikvidovat, když to byli takoví dva přeživší. Tak jsem si je nechala. Dostali jména Bob a Bobek.

Časem jsem byla bohužel z rodinných důvodů nucena Boba a Bobka dát pryč. Šli do perfektních podmínek.

Rozrůstání smečky

V létě 2017 jsem zatoužila po poznání dalších druhů. Vždy se mi líbily achatiny albino body, tak jsem si 29.8.2017 pořídila 3 miminka lissachatina reticulata albino body. Dostali jména Albus, Hugo a Homer.

Za nedlouho poté, 5.10.2017, jsem dostala výměnou za miminka immaculatek dvě lissachatiny zanzibariky. Jmenují se Zuzu a Zuri.

10. 4. 2018 se do naší rodiny přidaly dvě šestiměsíční Achatiny achatiny Ghany, Gustav a Gregor.

Klademe, líhneme, vychováváme

Všem mým svěřencům se skvěle daří, což dokazují tím, že mě neustále obdařují snůškami krásných vajíček a mláďat.

28. 4. 2018 snesly reticulatky svá první dvě zkušební vajíčka.

† Jednou to muselo přijít...

Dne 11. 3. 2018 odešel do nebe můj milovaný Emilek (liss. immaculata). Zemřel ve věku nedožitých čtyř let. Myslím si, že prožil spokojený život, snesl spoustu vajíček, vychoval hodně dětí, které dělají radost novým majitelům. Byl to skvělý kamarád. Bohužel byl už nějakou dobu velmi slabý, nechtěl papat a ubýval na váze. I přes veškeré mé snahy, aby začal opět pořádně jíst, svůj boj prohrál. Nikdy na něj nezapomenu a doufám, ze je ve šnečím nebi spousta salátu, batátů, bananu a gammarusů, které měl moc rád. Měj se krásně, Emilku ❤

Nacházíte se zde: Úvod » Můj chov